Vyznání psavé

 

Taky si někdy postesknu

a občas tápu bez pomoci.

Zdolávám na předměstí snů

bláznivé nápady svých nocí.

 

Dechu se chytám po ránu,

ospale mžourám slepá světlem.

Zdolávám na zapraží dnů

zběsilost, jež mi v žilách tepe.

 

V smrákání, jako za svítání,

když času zvolňuje se krok,

shrabuji útržky svých slok,

rozdrobených k nepochytání.

 

Však vím. K dobru, či pro záhubu,

dnem - nocí – slova drásat budu.

 

                                              6.6.2004