Ospalá

 

Noci se prolínají s dny,

jakoby soudržné hodiny

se odmítly rozdělit

na černé a bílé

(tím ovšem nezískaly na pestrosti)

a jen ty dvě-tři zbaběle odpadlé

šedě mi dovolují

na chvíli usnout.

 

Závrať nevyspání,

povzbuzena vidinou snadného vítězství,

vytáhla do boje

a její opelichaný kůň

se ještě tápavě

snaží srovnat krok

s ořem času a herkou únavy

a kulhavý bělouš vyčerpání

s nimi v jedné řadě kluše.

 

Apokalypsa bdění

každou další vteřinou nabírá na síle

a jiskry z pod kopyt a planoucí hřívy

jsou jen otázkou minut.

 

A já, osamělý pěšák,

sotva pletoucí nohama

na tom bitevním poli,

křičím v zoufalé touze po úniku:

 

Království za spánek!