|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
(ne)zakázané ovoce
(spíš než báseň, polemika s Cum-ley
o třináctých komnatách a zakázaném ovoci)
Třináctá komnata.
Třináctá hodina
t řináctého měsíce v roce.
Ovoce zakázané?
Ale kdež. Už samo ovoce
vypovídá o slasti.
To není o propasti,
jež za těmito dveřmi začíná.
Nic o té dokonalé pasti,
která vám hraje vábné melodie
za klíčovou dírkou.
Jen škvírkou se podívat
a zas se vrátit zpět.
Můj bože, tím snad nezboří se svět?!
Jen ten svět v nás.
Na n ěj tam číhá zrada.
Když Eva v ráji uposlechla hada
a vym ěnila ráj za sladkost hříchu,
v tom osudovém okamžiku
přinesla nám to podstatně,
tu možnost rozhodnutí :
ano, nebo ne
Jen slastné pominutí smyslů
a možná trpká pachuť hříchu
na patře nám zůstane.
Však v útrobách těch lichých komnat,
jimž říkáváme třinácté ,
nás čeká zcela jiné pokušení.
Ano a ne,
jen to je společné .
V šak žádná rozhřešení.
Kolikrát už jsme dveře otevř eli
a kolikrát jsme zaplatili da ň.
Jen vzpomeňte si –
využití ohně, či objeven í slova,
uhlí a dobývání rud,
a osud,
ten nám mohl být ukradený…
A dál, a dál,
až po ro zbití jádra atomu
(ty dve ře byly zatraceně otevřený),
a pořád nebylo nám toho dosti ,
vzlétli jsme do vesmíru
a pustili se do luštění genomu .
Tř inácté komnaty
jsou branou k vědomosti,
však pryč se vytratit
nemáme jaksi kam
a každá mince má svůj rub a líc …
Smíme vůbec použít ten klíč?
Na měsíc neutečem,
a dál se chováme
jako bychom tu byli hosti
a aniž cokoli nám brání ,
zkoušíme klonování.
Co tady zanecháme dětem?
Doufám, že poznání, že každá ,
každá mince má dvě strany
a přízraky těch druhých ,
v třináctých komnatách ukrývaných,
tu žijí s námi.
A odvahu vstupovat
do tajemných prostorů
mimo běžné parametry času
a dobře vážit
co za dveřmi nás čeká .
T o je ten pravý úkol pro člověka
a důvod, proč jsme na tomhletom světě.
Ať nevchází, kdo neporozumí .
Tam za dveřmi jsou lidské osudy.
A co vy?
Když otevřete,
tou zkouškou svědomí projdete,
nebo propadnete?
|
|
|