|
Úlovky mlčení
Kosterní pozůstatky našich slov
ve slojích prostoupily podloží.
Věty se rozdrobily v prázdný doprovod
a čekají, až sítě rozloží.
Nedej se zmást stojatým klidem vod.
Slova se rozvětvují odnoží.
Básníci, lovci zatoulaných slov,
ty podměrečné zpátky odloží.
Až háček touhy zasekne svůj hrot
a čeřen básně jemně podloží
šupiny, poskládané v chorovod,
plovoucí krása se zas vynoří.
|
|
|