Hra o všednosti

 

Rána,

nocím uloupená,

den vydává za svá

a snaží se je prodat

(prý za babku) nám,

ještě nepřítomným.

 

Jakoby věděl,

že před první kávou

a první cigaretou

koupíme jakýkoli brak

v bláhovém domnění,

že se z něj vyklube

den jako malovaný.

 

A on je zatím

jeden druhému podobný

jak vejce vejci

a my se jen klopýtavě těšíme,

až za ním noc milosrdně

zadrhne oponu večera.

 

Jen potlesk se nekoná

a shnilá vejce došla.