Vášnivým spáčům

 

Zářivá rána smutky nocí tají,

ukolébána, mysl vítá den.

Netuší sama, že ta zlatá brána,

v slunečních krajkách oblečená dáma,

té černé noční je jen zrcadlem.

 

Oživlá sněním, bludně pronikají

podivná chvění, nespoutaná dnem.

Rozpoložení, v němž logika není,

zamotávají celodenní bdění,

než dáma v převleku nás spoutá snem.

 

Baletky něžné na víčkách pak hrají

své nedostižné paso doble snů,

které nás sežhne a bez milosti sežne

ty nedozrálé zbytky lichoběžné,

jen propůjčené z polobdělých dnů.