|
Náhodné setkání v létě…
Uprostřed léta slunce zešílelo.
Nehybně líné nakazilo nás.
Malátným horkem spoutalo nám tělo,
uprostře d léta slunce zešílelo
a neodvratně zastavilo čas.
Jak v růžích ze šípků náš život dříme.
Zelená tráva žárem usychá.
Chladná d na rybníků už vůbec necítíme,
jak v růžích ze šípků náš život dříme
a hladina se s horkem potýká.
Podkrovní pokoj mnoho neslibuje.
Manželská postel všechno rozdělí.
Meč, co vše protne, teprve se kuje.
Podkrovní pokoj mnoho neslibuje,
jen dlouhé prkno vprostřed postelí.
A pak nás náhle zradí probuzení.
Jediný dotek rázem odmyká
lhostejnost, spánek, malátnost i snění.
Probouzíme se v náhlém probuzení
a žár se vlastním žárem zalyká.
Všechno je náhle neskutečně živé.
Ten zázrak zázraků se doopravdy stal.
Já, probuzený blázen, čekám, co teď přijde…
Všechno je náhle neskutečně živé
a v hloubkách dlaní odpočívá grál…
| 
