Boží dar

 

Ten obrázek mám stále před očima.

Vrásčitá ruka, jak plachetku třímá

a pečlivě ji rozloží.

Pak přitiskne ho vroucně

na povadlá ňadra

a opatrně sahá po noži.

Křížkem už ho nepřežehnává,

i když v boha věří.

Přiloží nůž a přepečlivě měří,

kde zakrojit.

My tři, s bradou pozdviženou,

čekáme na ten posolený krajíc,

jenž chutná nám jak mana.

Babičko moje zlatá,

za ten dar úcty,

buď vždy požehnaná.