Předjarní

 

Už paní Zima za zenit svůj pluje,

Čas přehlíží ji velmi netaktně.

Bílá krása se v bláto roztavuje

a netváří se pranic koketně.

 

Už jenom zdát si nechá o rozpuku.

 

A i když proutník Mráz ji z nostalgie

nafouká aspoň občas pod sukně

hanbaté svoje požehnání,

letos zas nepožádá její ruku.

 

Znovu jí zbývá jenom vzpomínání

jak něžnou bělost v nocích prohýřila,

než odpočatá přelstí Čas

a za rok navrátí se zas,

by si je hravě krásou podmanila.