PRO HRA
Jen, prosím, tiše, tiše buď,
pomalu obchází Láska zatoulaná,
může nás minout
a pak buď jak buď,
zas budeš sám a já zas budu sama…
Potichu, prosím,
chce si odpočinout
a je jí zima z toho toulání,
snad pozná, že jí ještě v srdci nosím
a usedne nám tiše do dlaní…
Jen na chvíli, jen pouhé spočinutí,
budou jí naše dlaně hřát?
Zbývá už jenom jedno vydechnutí…
Tajíme dech a zatajujem strach.
Už brzy bude Láska schoulená
ptát se nás znovu něžně na jména…
Budeme lhát Já a Ty
a ona neuvěří ,
krach a návraty,
návraty a krach…
Chci býti beze jména a nikdy nepřiznat,
že odehnali jsme jí
kdysi ode dveří…
| 
