|
S deštěm…
Blažené smrákáni nedá mi spát.
Po horizontu vjemů pluji s deštěm…
Zůstanu stát, odložím šat
a budu prosit, padej ještě.
Vláha tvá doufám pak smyje můj strach,
jenž ponořený ve mně hluše křičí .
S amoty nach, ten lživý pach,
se táhne nocí, v které nejsem ničí .
|
|
|