Snění

 

Únava víčka zatlačila pevně

dlaní večerní,

jakoby spánek, vetkaný jemně,

měl být poslední.

 

Napjatá struna praskla před půlnocí.

Rozehrané sny,

v době, kdy nejsem sama sebou,

mě k ránu vedou.

 

Zmámená kráčím po hladině noci.

Pod úbočím tmy,

v úvozu šera, dole pod strání

rudne svítání.