Mezery poznání

 

Být mezi dvěma světy,

z nichž žádný není bližší,

kde odkládáme mety

a žádosti se tiší.

Jít po hranici mdloby,

než ulehneme do ní,

na hraně oné doby,

kdy spánek se k nám kloní

však ještě neuhrane.

 

Ne spící a ne bdící

čekáme nečekané.

Zřetelně promlouvají

k nám předobrazy vizí.

Jen tady ožívají,

v spánku i v bdění mizí.

Zde nad tebou se klene

prostor, jenž nemá konce,

a slyšíš nevyřčené.

 

Pocity vnímáš horce

a uvažuješ chladně.

Střízlivá zapomnění.

Ne, ona nejsou na dně,

naopak, nad ně není.