Rozpad poločasu snů
Už nevěřím na rovnice
o dvou neznámých
láska, ta poběhlice,
už
a pláče nad
Jen oknem do ulice
občas k nám zatoulá se
polorozpadlý v čase,
jak dozvuk po muzice,
sen, který kdysi zdál se.
Moc pěkná, i forma - typicky křehká a zvonivá.