staré
z
které se rozplynulo
zavřené tam
čemu se trapně říká domov
jak zmoklé klestí
jiskérky mysli
jen občas vzplanou
zbyly tu bez dětí
bez lásek
jen zřídka bez bolesti
pilulek jednotvárnost
bezzubá ústa
slasti chutí
už sotva pamatují
pr
často jen výhled z okna
kde vrabci na římse
je s
myšlenky se jim
toulaj bez obutí
a na smrt těší se
jak na vítanou změnu
hlavu vzhůru
Stáří není NEMOC!!!!! Až budeš stará, piš o stáří..Je to rozplizle sentimentální, s ohranou snahou "vytlačit slzu" z oka...