Očistec

 

Celý rok natahujem ruce

v zoufalství ztouženém,

abychom na jeden den v roce

přestaly břemenem

snad zaslouženým

být obtěžkány

a na den byly odloženy knuty…

Je tak laskavý,

a nebo je tak krutý?

 

Oči, jež nepoznaly světlo,

netouží po tvarech,

když nikdy nepoznal jsi teplo,

necítíš na kostech

ten pronikavý chlad

tak mrazivý,

kterého tě už nikdy nic nezbaví…

Je tak krutý,

nebo je tak laskavý?

 

Jako by nestačil život sám,

v kterém je obojí.

Než soudný den dá usnout nám

navěky v pokoji,

snad lépe v pekle být,

nevědět, co je klid

a oželet tu jednodenní svobodu,

kdy kytky a svíčky nám

nosíte ke hrobu.