Stodola

 

Nachýlená,

došky dohněda,

jak se v nich slunce s deštěm potkávají.

Daleko široko jediná

v celém kraji.

Oválný základ,

jaký už se dnes nevidí.

Zborceným plotem v dálce

je oddělena od lidí.

Vysokou hradbou prosluněné trávy

k ní proplouváš jen těžce

utajenými pěšinkami hlodavců

a letovými drahami vran.

Oběma je sýpkou

i domovem.

Tiché šero uvnitř se stmívá

a má svou vlastní ozvěnu.

Pod obřím krovem

neslyšně šustí jen křídla netopýrů.

Široce rozkročená

jako stařena

pod sukní zvláštní sílu hostí.

Kdykoli si na ni vzpomenu,

jsem okouzlena její přítulností.

 

Ani nevím, jestli ještě stojí, uprostřed louky, v Polici nad Metují.