SONET ROUHAVÝ
Možná jsme bdící, než se narodíme,
jsme plod, co v ráji zvolna dozraje.
Na Zemi potom celý život spíme,
když vypudí nás branou od ráje.
Po exodu tom, už se nevzchopíme.
Čekáme, že se znovu probudíme
a pro kdekoho z nás jen marná je
naděje, že svou roli dohraje,
do níž jsme byli náhle obsazeni.
Na kohopak z nás čeká probuzení?
Jak? Proč? A zač? A spousta otazníků…
A jestli spíme, jaký je to sen?
Ptáme se, zkolébáni životem,
zda probudí nás jitro kouzelníků?
|