|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jednoho krásného dne jdu navštívit svůj bývalý domov ve Slezské Ostravě poblíž husitského kostela. Též vcházím na místní zahradu, o niž jsem se za svého dětství staral. Právě zde rostou kouzelné rostliny s obrovskými fialovými květy. Tuto neobvyklou krásu si chci vyfotit, a tak umělecky tvořím, aby si kritici mohli tradičně smlsnout. Dokonce navštěvuji farní kancelář, kde jsem samozřejmě vítán. Poté vyjíždím novým výtahem nahoru, ale má to jeden háček, neboť jest naše patro naprosto rozbombardované. Do našeho bývalého bytu se nedá vůbec vejít, protože hrozí osobní i materiální zřícení! Svůj bývalý domov s nostalgií opouštím.
Náhle se ocitám v moderním gymnáziu 21. století, kde mám z neznámého důvodu dokončit poslední ročník, i když jsem dávno již vystudoval. Vcházím tedy dovnitř, všechno jest super zařízené. Studenti řeší své úkoly a problémy na celoplošném internetu. Marně, ach marně hledám oktávu. Bloudím zde jak bludný Holanďan! Objevuji několik skvěle vybavených vědeckých laboratoří. Prostor gymnázia je snad nekonečně obrovský!
Úplně ztrácím orientaci – nemohu odsud vyjít! Najednou nacházím své dávno oznámkované protokoly z biologie a chemie – jedna, dvě, jedna lomeno pět, dvě mínus, čtyři, natrhnutá stránka rozzuřenou kantorkou, opravený příklad atd. Docela se bavím, až je mi smutno, jak to všechno rychle uběhlo!
Václav Kovalčík
|
|
|
