|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Zhlédl jsem vědecký pořad na „Prima Zoom“ týkající se černých děr ve vesmíru. Zaujala mě četná pozorování galaxií, které tancují, vlastně se všelijak pohybují. Přesto každá má své nebezpečí ve formě černé díry, jež skutečně znamená počátek i konec.
Chování galaxií a černých děr jsou jasným důkazem toho, že se vesmírný svět vyvíjí. Místy vzniká něco nového, další pak zaniká. Černá díra pohlcuje hmotu svou obrovskou gravitací, a tak přichází do úvahy otázka, co by se stalo, kdybychom vesmírným korábem letěli dovnitř. Byly bychom „atom po atomu“ naprosto vysátí, navíc bychom nepřežili extrémní podmínky uvnitř této smrtící záhady.
Přesto se černá díra dokáže chovat jako organismus – pokud má přebytek „potravy,“ tak vyvrhne nadbytečný obsah, což znamená, že vznikne galaxie. „Pohoda“ černé díry znamená i „pohodu“ pro danou galaxii.
Pro naši Sluneční soustavu se to zdá být v normě, ale později při vesmírném bádání budeme muset uvažovat trvanlivost všech okolností, které nás „drží při životě.“ Dokonce hrozí nebezpečí spojení sousedních galaxií, což by znamenalo pro „místní systém“ mnohonásobné nebezpečí ve formě kumulace černých děr. Nově vzniklá černá díra by narušila příslušnou rovnováhu.
Existence černých děr je učitelkou vesmírných dějin. Ovlivňuje tak strukturu a rozvržení galaxií. Při „hladovém“ stavu dokáže černá díra vysát třeba pokročilý galaktický systém. Při stavu „relativní“ nasycenosti se udržuje rovnováha, ale při přesycenosti dochází k již zmíněnému vyvržení, jež se podobá zvracení. I když je vesmír většinou považován za neživý, tak se podobá skupinám žijících a umírajících organismů. Něco nového přichází, něco zas odchází.
Václav Kovalčík
|
|
|
