|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Dolní tok řeky Ostravice je obdařen starými vrbami a neproniknutelnou zelení. Napadá mě cesta sem - do zdejšího houští. Zároveň mě napadá skvělý plán: založit zde přírodní restauraci, kde se budou hosté moci občerstvit a odreagovat.
Čím dál víc se vžívám do tohoto podnikatelského zázraku, kterému se v budoucnosti daří, jenže ty svahy a kopce se zelení mají svou úlohu. Nechtějí se nechat omezovat v růstu. Bují dál, a to neomezeně. Příroda je prostě všemocná, dokáže si obhájit své místo.
Restaurace je víc a víc zarostlá zelení, ale slušný počet lidí zde zavítá. Zároveň slouží jako úkryt před státem a jeho byrokracií. Za každého režimu se zde můžou lidé schovávat, prohodit pár slov a dobře se mít v kompozici s přírodními krásami. Ostravice však zurčí, její zvuk je pro muzikanty přímo inspirující. Stejně tak pro nás nevyvolené.
Václav Kovalčík
|
|
|
