|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Stále hledím na černou tabuli, která se zaplňuje řetězovými příklady. Hodina matematiky mi připadá nekonečná, navíc je jisté, že propadnu. Tak proč bych se měl tentokrát soustředit? Učebnu provázejí stíny v kompozici se slunečními paprsky. Říkám si v duchu – teď je čas na odpolední kávu a vykašlat se na „zbytečnou“ námahu.
Stejně nic neovlivním, neboť rozhodují za mě druzí. Možná je to špatný přístup, zároveň lituji současné situace. Možná jsem měl více dávat pozor. Jak asi, když si na mě profesorka zasedla? S trpkostí sklízím plody nejen za sebe, ale i za druhé. Cítím se být jakýmsi pojídačem hříchů a společných neúspěchů, za něž jsem samozřejmě vinen já – nikdo jiný v téhle třídě. S nostalgií vzpomínám na začátky a nadšení, že chodím konečně na výběrové gymnázium. Jak plyne čas, jsem ještě více znechucen. Prostě jsem naletěl, nic víc.
Václav Kovalčík
|
|
|
