|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Studuji na gymnáziu v Náchodě, i když jsem vystudoval univerzitu, ale něco k tomu chybí. Mí spolužáci se na tohle studium dobrovolně přihlásili, aby se zjistilo, jak je to s našimi znalostmi a pozorností po několika letech, kdy jsme se neviděli. Učí nás stejná třídní profesorka – na matematiku a chemii. Pořád jsme nuceni dávat pozor, psát písemné práce z těchto dvou předmětů.
Trochu jsem si v chemii zašprýmoval, co se týče pokusů. Stále se mi chtělo míchat různé roztoky, dokonce i v nesmyslných podobách a kombinacích. Co kdybych to jednou dotáhl na Nobelovu cenu! Naštěstí nic nebouchlo, ale dostal jsem pořádně vynadáno.
V matematice propadám, neboť je látka daleko pokročilejší, než jsme se učili za našich let. Když se k tomu přidají mé chemické experimenty, tak je to přímo na vyloučení z gymnaziálního projektu.
Mí spolužáci mají zelenou jít dál, já zdánlivě odcházím na Úřad práce, kde na mě čeká hledání zaměstnání. A tak obcházím polské obchody, v nichž nakupuji, zároveň hledám stabilní a dobře placené místo. Něco mi však chybí – „nové vzdělání,“ které je třeba rozšiřovat ve svém životě dál.
Václav Kovalčík
|
|
|
