|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Vstoupí-li člověk do nějakého zájmového uskupení, církve, či partaje, tak za svého členství začíná pociťovat, že už to není ono a že se ideály jaksi vypařily do neznáma. Členové svazů, církví i partají vlastně „bojují“ proti sobě. Chtějí se tak dostat na nejvyšší místo třeba na kandidátce, anebo touží být vysoce uznávanými v daném uskupení. Rivalita členů tak může přerůst v mafiánské praktiky – viz závist, poškozování a pomlouvání.
A tak některá lidská uskupení vypadají na první pohled perfektně, ale uvnitř to nějak hnije. Je jen otázkou času, kdy to bude hnít viditelně na povrchu. Každý očekává ve spolcích seberealizaci a příjemnou zpětnou vazbu, která v realitě nebývá příjemná. Pak zažíváme různé neshody a spory, tam kde bychom to vůbec nečekali.
Zájmová uskupení, různé spolky, církve a partaje tak přinášejí starosti a problémy. Abych pravdu řekl, je to zejména o lidech, jejich soukromých i veřejných záměrech, úmyslech i náladách. Můžeme se setkat, že s tím někdo doopravdy sekne a že se dobrý postoj a poslání přemění ve špatné jednání.
Už to není pro lidi atraktivní a vychvalovaná organizace, kde panuje vzájemné přátelství, láska, porozumění i mír, ale neatraktivní a neoblíbený vrak ztracených a pošlapaných skvělých myšlenek a ideálů. Něco tak přínosného a nádherného mohou pokazit jedině lidé, kteří touží po moci a kteří si nedovedou vážit dobrých činů.
A proto je na každém z nás, jak bude fungovat třeba náš stát. Je na nás, zda budeme ve svých životech pletichařit, anebo vytvářet zdravé prostředí v oblastech lidských aktivit, koníčků i zálib. Je na nás, jak svůj čas prožijeme.
Prožijme jej co nejlépe, abychom pak nemuseli litovat promarněných sekund, minut, hodin, dnů, týdnů, roků, desetiletí atd. Existencionální uvažování je dle mého názoru na tomhle světě nezbytné – aspoň si člověk uvědomí opravdové hodnoty, kterých si dříve nevšímal.
Václav Kovalčík
|
|
|
