|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Připomíná mi to západ slunce. Jsem stále ve třídě, tentokrát před rozhodující písemkou z matematiky. Na svém kontě mám asi pět pětek. Kdoví, jestli si to opravím. Nějak se necítím do závěrečného boje, i když jde „o záchranu“ ročníku. Konečně mi má vyučující Helenka dává papír se zadáním úloh.
Jeden příklad bych snad dovedl vypočítat, ty ostatní pak vycházejí napůl. Bohužel nemám v hlavě potřebné vzorce, a proto bádám, bádám dál. Při řešení těchto složitých příkladů používám svou intuici, ale ta nestačí. Zoufale škrtám špatné i dobré věci. Asi ten ročník budu muset na rozdíl od svých spolužáků znovu opakovat. Jak trapné a ponižující, když nevymyslím nic nového. Blíží se čas odevzdání. S pokorou odevzdávám své výtvory a výplody fantazie.
Následující den se dovídám výsledek mé další existence, či neexistence. Získávám nějakých šest bodů z třiceti. Na postup to nestačí, i když jsou uznány i škrtnuté části písemné práce. Musím navíc vyklidit kolej, také zaplatit kolejné, které jsem neplatil půl roku. No, moc se toho nakupilo. Mám mnoho věcí, které prostě neunesu.
Václav Kovalčík
|
|
|
