|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jsem na jednom jarním výletě. Udělalo se moc hezké počasí, k tomu svůdné a nádherné spolužačky v krátkém oblečení ovládly svůj prostor dokonale. Jen já se necítím moc dobře, protože mě společnost neustále odmítá. A tak jedu se svým bratrem lodí, abych stihnul italštinu, která se koná v říčním srubu.
Jenže se opět ocitám na setkání svých šťastných spolužáků a spolužaček. Italština jde zatím stranou. Jen mě pronásleduje nenaplněný a nesplněný sen. Jen mě pronásleduje neexistence vlastní rodiny, neboť jsme pro tuhle společnost příliš zbožní – myslím tím svou rodinu, v níž jsem vyrůstal. Připadám si jako v cizí zemi, kde není úrodná půda pro náš rod. Žijeme divně, snad příliš obětavě a velmi slušně na tuhle dobu, jež si žádá dravost a bezohlednost za každou cenu!
Václav Kovalčík
|
|
|
