Jakýsi stereotyp ohledně privatizace, zadlužování a zvyšování nepřímých daní není úplně normální. Je absurdní, neboť se zde ukazuje známá pravda, že již není a nebude z čeho brát. Právě promrhaná rozmanitost veškerých aktiv vrhá finanční sféru do nejistot. A tak si tímhle „rozpočtovým monologem“ zaděláváme na větší a větší ekonomickou krizi.

Jak si představuji uvedenou rozmanitost aktiv státního bohatství?  V pestrosti státního vlastnictví: strategické podniky, banky, přírodní bohatství a přírodní zdroje, bytový fond, jednotlivé úřady, vzdělávací systém, památkový komplex, zdravotnický komplex, skvělý obranný systém, rozmanitost komodit státního pokladu, nejlepší vědecké možnosti a vědecké zázemí, podstatný díl státního vlastnictví půdního fondu, energetika, infrastruktura, doprava na úrovni atd..

Nechť k tomu patří vynikající stav občanů České republiky po stránce sociální, ekonomické, kulturní, profesní, zdravotní a vzdělanostní.

Na závěr lze vyslovit přání, co se týče státní, neziskové a mezilidské solidarity vůči lidem, kteří skutečně potřebují pomoc. Pamatujme však na správnou adresnost již zmíněné pomoci.

Teorie rozmanitosti aktiv státního bohatství není utopií, neboť může být v budoucnu reálná. A proto se chovejme zodpovědně, nedopusťme tunelování veřejných financí. V teorii rozmanitosti aktiv státního bohatství vidím vyvedení České republiky, Evropy i celého světa z hospodářské krize.

Václav Kovalčík, 24. 12. 2011, Náchod