Mámě.
Školní
lavice mi z nebe dává lekci
myslel
jsem si
že
umím měřit a vážit
co
vím o prachu
který
celý život utírám
z příjemných
věcí…
Co
vím o životě
ptám
se sám sebe
když
se hromadně přepravuji
a
vezu v igelitové tašce
urnu
své mámy…
Vidím
jí jako dnes
jdeme
spolu naposledy městem
hůlčička
a nesmělá chůze
shrbená
záda a unavený pohled
ale
za tím vším
cosi
nedostižně silného
když
v obchodě několikrát řekla
„To
vezmu, to má táta rád“
šel
jsem jen tiše vedle ní
protože
každé slovo by v tu chvíli
bylo
hříchem.
| 
