Člověk.

U mého stolu
na němž umírá poslední podzimní moucha
sedí člověk
který vidí hlavy v popelnicích.

Řekli byste
to je více efektní
než pravdivé

a člověk se zatím pomátl z pozorování něčeho
co se vymyká zavedenému vnímání.

Kdyby se nepomátl
viděl by co já
hadr
jenž býval kapesník
dnes si s ním pouze leštím boty

viděl by sebe v zrcadle
tvář
která pronásleduje ženský v bezesných nocích

a člověk zatím uléhá v studených zábalech
a konverzuje se svou krví
jen těžko schopen připustit
že každý proud má své uschlé pozadí.