|
Tvé uvězněné mléko
vyhnalo z mých vodovodních trubek
rezavou usazeninu
kterou uvařila voda
po výletu za Tebou.
Proč nehledat to co nelze nalézt
v paradoxním světě velkých bot
a kouzelníků čarujících štěstí
co Tě jen naučí hrát tu komedii
že Tě oslovuje.
Zataháš kočce jako dítě za ocas
aby sis připomněla první pohledy svých očí
to bezprostřední poznání
že zde nejsi sama
a přece jsi
nastydlá samotou
nastydlá z úsměvů
které nepatří Tobě
nýbrž Tvým mírám
jež krejčí ležérně odloží na papírku
a šije Tvé šaty
podle své míry
po té se odebere na dámské toalety
ze zdvořilosti se omlouvá že zabloudil
a odchází přezkoušet ten nejoptimálnější tvar úsměvu
na další číslo...
|
|
|
