Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 10.11.
Evžen
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
< Jak se překládá poesie-Pokračování 1. z kolekce Překlady
Autor: Naty (Občasný,Redaktor) - publikováno 8.12.2002 (17:01:25), v časopise 4.1.2003
>

Pokračování 1) Jak se překládá poesie.

 

      Nyní bych pro kontrast chtěla uvést tři Javorovovy milostné lyrické básně, Podivína, který se váže k osamělosti člověka, o které jsem již hovořila, a báseň o posledním soudu. Verše, pro Javorova typické, a takové, které zákonitě musely zaujmout lyricky založenou osmnáctiletou dívku, kterou jsem byla, když jsem se s nimi setkala.

 

Javorov

To není vina tvá

 

Z jiného světa jsem – to není vina tvá,

ty prašné země jen jsi dcera poslušná;

to není vina tvá a já od tebe chtěl

ne saze vášně tvé, však cit, jenž by se skvěl.

A já od tebe chtěl, abys mi zrcadlila

mou touhu bezednou, sklíčenou samotou;

abys ji zrcadlila a v sobě objevila

můj sen v mráz ukrytý, v světlý bronz odlitý.

 

To není vina tvá, z jiného světa jsem,

znám podoblačný mráz a neznám prašnou zem;

z jiného světa jsem, co můžeš změnit ty

pro něžnou touhu snu mrazivé samoty.

Co můžeš udělat? Ne harfu jasně znící,

co o tajemství zpívá ve tmě samotná,

ne harfu jasně znící, s mou duší souznějící,

co zpívá píseň svou, tak hořce radostnou.

 

Čarodějka

 

Má duše krotkým otrokem se stala,

to zajala ji duše tvá! – zůstala

otrokem tichým krotkých dvou očí.

Prosí a zaklíná tě duše mé hlas;

prosí, já na tě hledím, odchází čas

a duše tvá, čarodějka, mlčí.

 

Duše má se souží hladem a žízní,

však duše tvoje mlčí o své přízni.

Duše čistá, dítě, bůžku jasný…

Mlčení v tvých něžných očích kraluje,

duše tvoje možná plná studu je,

pro čarovné kouzlo, které vlastní.

 

Vím, budeš v bílém

 

Vím, budeš v bílém, se snítkou olivy,

stejně jako anděl v bílém hábitě.

Já myslel, že lpí špína na světě,

však spatřiv tebe, věru křivdil bych.

Ještě před chvílí bych uvěřil

v lákavou nevěru. Teď hledám mír.

 

S novou vírou chci ti náruč otevřít

a ze světla tvých očí nebeských

budu pít jejich teplé paprsky,

to jejich něžné teplo pak budu pít.

Tak prosvícen já obrátím se zpět

a nový pohled vrhnu na náš svět.

 

Jen ať se potom ukáže mi kluzkým!

(Nejednou jsem klouzal, až šel strach,

zapleten v jeho strašných černých tmách.)

Vím, že se potom do něj znovu spustím

a najdu úlomky, z kterých pak sám

postavím pro nás dva náš svět a chrám.

 

Podivín

 

Na mořském břehu jsem ho vídal

kochat se šířkou vodních plání

a v polích tajně jsem ho vídal,

jak hlavu v zamyšlení sklání

a všude. Jen bůh zná jeho cíl,

kam svůj stinný pohled zamířil.

S úsměvem zvláštním, se zlým klidem

on všude vyhýbá se lidem.

 

Však svět nemá rád toulky prázdnem,

a ač ho každý nenávidí

a každý před ním pryč se klidí,

přec nikdo nenazval jej bláznem.

 

Dle jeho bledých vpadlých skrání

a vrásek v čele každý soudí,

že něco v životě mu brání

a hrůza po boku mu bloudí.

Snad navždy sám on v hlučném davu

lásku, pro níž ztratil hlavu,

nenávist strašnou, nebo zlobu

si na ramenou nese k hrobu?

 

Už přišel čas

 

Už přišel čas, určený pro člověka,

poslední chvíle, jako svíce, zlehka,

dohoří život, je konec mužných sil;

už přišel čas a stojí člověk krotce

před hrobem svým. Hlas posledního soudce

se ozve: “Vzal si’s, však jestli’s zaplatil?!”

 

Teď chudák člověk ohlíží se kolem

a hledá jednu světlou stopu honem

v křivolaké cestě, k níž se život klíží.

Strach podivný už ho málem udusil

a marně pátrá, čím by jen omluvil

dobro i zlo, co na duši ho tíží.

 

A těžká doba tehdy pro toho je,

kdo slyší, kterak soudce rozhoduje:

“Zbytečným jsi byl na slavnosti cizí.”

Odsouzenec pod oprátkou vzpomíná,

co dřív mu bylo milé, teď proklíná,

smrti tváří v tvář chvěje se a mizí.

 

 

      Nevím jak vy, ale já mám velice ráda, dnes již rozpadlou, dvojici amerických zpěváků, Simona a Garfunkela (jak říká výstižně můj tatínek – Šimona a Furunkla). Nebudu je zde charakterizovat, nejsem hudební kritik. Vy, kteří od nich neznáte nic jiného, než Most přes rozbouřené vody a Boxera, byste si snad měli přečíst průvodní slovo k jejich, myslím že druhé, desce, která u nás vyšla s Jungwirtovým volným překladem jejich textů, abyste pochopili dobře, proč je připomínám právě teď. Jejich melodie jsou rozmanité, jejich texty zajímavé a na úrovni a jejich dvojhlas (Scarborow Fair – Trh ve Skarborou) nezapomenutelný. Jsou to ale především zpěváci, vypovídající sugestivním způsobem o pocitech mladé generace své doby. A zákonitě, z mnoha jejich textů čiší pocit odcizení a lhostejnosti. The Save My Child (Zachraňte mé dítě), Báseň psaná na zeď podzemky (The Undeground Wall) a klasická slova v písni, jejíž název jsem zapomněla “ty si čteš svojí Emily Dickensovou a Já svého Roberta Frosta” a “ není žádný čas (no time), jen New York Times, odložené na okně…”

      Tak, a teď kompletně naruším svojí dosud pracně udržovanou koncepci, protože jsem si právě vzpomněla, že jsem kdysi přeložila text Simonovy a Garfunkelovy písničky I am a rock a kupodivu se mi ho podařilo najít, i když v příšerném rukopisu. Pokud vím, tak to byl první text písně, který jsem kdy překládala, takže jen pro zajímavost, jak jsem se vypořádala s tím, že by se to mělo zpívat na určitou melodii.

 

Jsem skála jen

 

Je chladný den,

asi tak vprostřed temné zimy

a já jsem sám.

Sám vyhlížím z okna

do ulice ven,

jsem mlčenlivý sníh, co napad zem.

Jsem skála jen, jsem ostrov prázdný.

 

Za tvrdou zdí

já vystavěl si pevnost

a nikdo teď nesmí proniknout skrz.

Já přátelství znát nechci,

bolest rodí jen,

já smíchem, láskou nejsem zasažen.

Jsem skála jen, jsem ostrov prázdný.

 

Lásku si nech,

již kdysi dříve jsem o ní slyšel,

teď v paměti tiše spí.

Jen dávno mrtvé city

se neptaj proč a zač,

kdybych neznal je, tak nevím co je pláč.

Jsem skála jen, jsem ostrov prázdný.

 

Mám knihy své

a básně své mám místo štítu,

ty mě bezpečně před vším ochrání.

Skrytý do svých zdí,

jako v lůně spím,

já lidi nechám, ať mě nechaj být.

Jsem skála jen, jsem ostrov prázdný.

 

Skálu nic nebolí,

pustý ostrov nezná pláč.

 

      Takže malé odbočení máme za sebou a můžeme se vrátit k tomu odcizení. Protože to je právě to, proč jsem tu oba zpěváky uvedla.

      Podívejte se, jak viděl pocit odcizení Javorov, který se narodil před více než sto lety.

 

Stíny

 

Teď temná vládne noc. Já pozoruji stíny,

dva nahé stíny, vzadu za bílou záclonou,

tam, co lampa svítí vprostřed světla pěny

jsou dva stíny noci… Sami jeden před druhým.

Sami jeden před druhým, v touze své a chtíči,

jako v zapomnění, stín muže a ženy.

 

Zoufale se hlava k druhé hlavě přiklání

ne, ty se neuslyší. Ač chtějí – není možné.

Snad šeptají si tam, proč strach je jako dým

obklopuje? A ruce k rukám prostírají,

však nedotknou se nikdy. Ač chtějí – není možné

hned jeden před druhým, hned jeden za druhým.

 

Snad šeptají si tam, ač možné je, že křičí,

a možná strašně řvou a přec se neuslyší

dva stíny noci před mořem světla pěny

Ne, ty se neuslyší, ani se neobejmou,

sami jeden před druhým v touze své a chtíči,

jako v zapomnění, stín muže a ženy.

 

      K to mu není, co dodávat. Snad jen že si myslím, že ani po sto letech neztratily tyto verše nic ze své aktuálnosti. A když si uvědomíte, co jsem říkala o členění uprostřed verše a o opakování “melodií”, musí vám být jasné, proč jsem tuhle báseň překládala.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
barlach (Občasný) - 8.12.2002 > Tak jsem to zdolal, dílko to je to obsáhlé a je za ním vidět pěkný kus práce. Ten Javorov je vynikající. Šimon i Furunkl taky :o)
Body: 5
<reagovat 
 Naty (Občasný,Redaktor) - 9.12.2002 > barlach> Díky. Nedoufala jsem, že to někdo zvládne celý. Javorov patří k mým oblíbeným a moc mě těší, když vidím, že i někomu jinému mohou jeho verše způsobit radost.
<reagovat 
Cum-ley (Stálý) - 8.12.2002 > Ještě jsem to celý nepřečetla, je to pořádná porce...! Hodnotím I am a rock, protože znám ten původní text zpaměti a myslím, že je to výbornej překlad! K ostatnímu se ještě vrátím..doufám :)
Body: 5
<reagovat 
 Naty (Občasný,Redaktor) - 9.12.2002 > Cum-ley> Díky též. Každý přečtený kousek potěší. Celé je to jen pro překladatelské maniaky, jako jsem já.
Na rozdíl od tebe, si ten text v originále nepamatuji, a neměla jsem po té delší době, tu správnou jistotu, že je to v pořádku. Jsem ráda, že se ti to zdá dobrý.
<reagovat 
langueur (Občasný) - 9.12.2002 >

Myslím, že ne každý zná uvedený text zpaměti a že je "košér" uvádět překlad s originálem pro porovnání.. voila :-)  (omlouvám se za chybějící apostrofy, ale z jistého mně neznámého důvodu to s nimi prostě nejde - schválně si to zkuste, napsat tu něco s apostrofem..)

 

A winter s day
In a deep and dark
December;
I am alone,
Gazing from my window to the streets below
On a freshly fallen silent shroud of snow.
I am a rock,
I am an island.

I ve built walls,
A fortress deep and mighty,
That none may penetrate.
I have no need of friendship; friendship causes pain.
It s laughter and it s loving I disdain.
I am a rock,
I am an island.

Don t talk of love,
But I ve heard the words before;
It s sleeping in my memory.
I won t disturb the slumber of feelings that have died.
If I never loved I never would have cried.
I am a rock,
I am an island.

I have my books
And my poetry to protect me;
I am shielded in my armor,
Hiding in my room, safe within my womb.
I touch no one and no one touches me.
I am a rock,
I am an island.

And a rock feels no pain;
And an island never cries.
A co se týče bulharštiny(?) tu sice neovládám, ale přece jenom.. už pro ten pocit.. hmm?

<reagovat 
langueur (Občasný) - 9.12.2002 >

A co se týče krtitiky, na tu je potřeba víc času.. Jak říkám, můžu posuzovat jenom tu písničku a musim říct, že to vůbec nevypadá špatně :-)

Už na první pohled ale - "jsem mlčenlivý sníh, co napad zem " tady bych měla několik výhrad..

taky "já lidi nechám, ať mě nechaj být"...

Bohužel neznám melodii, takže nemůžu ani posoudit jak by se zpívala, věřím že dobře :-)

Jen tak dál a překladu zdar :-)


<reagovat 
T.B.Š. (Občasný) - 31.12.2003 >
<reagovat 
Pablitofracek (Občasný) - 12.8.2006 > Překlad k písni "I am a rock" se mi od Tebe pojatý nelíbí ...ještě jako kluk si pamatuji překlad z přebalu desky a připadal mi velmi dobrý a oslovný ... Ty už to máš moc "do měkka"
Body: 3
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný,Redaktor)  
 
 
  
1 2 3 4 5 6 (7) 8 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26
  
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter