Старик Уже светло, поет сирена В седьмом часу утра. Старик, похожий на Верлэна, Теперь твоя пора! В глазах лукавый или детский Зеленый огонек; На шею нацепил турецкий Узорчатый платок. Он богохульствует, бормочет Несвязные слова; Он исповедываться хочет -- Но согрешить сперва. Разочарованный рабочий Иль огорченный мот -- А глаз, подбитый в недрах ночи, Как радуга цветет. А дома -- руганью крылатой, От ярости бледна, Встречает пьяного Сократа Суровая жена! 1913, 1937 Вариант СС2: добавлена предпоследней строфа: Так, соблюдая день субботний, Плетется он, когда Глядит из каждой подворотни Веселая беда; |
Stařík
Svítá, na sedmou touto dobou
sirény zazní hlas. Tvůj, starče s tváří Verlainovou,
nadešel právě čas.
V očích se dětský, potměšilý
ohýnek ukáže; turecký šátek rozpustilý
na krk si uváže.
Mrmlá a kleje, slova bídná zaplétá do řeči;
chtělo by se mu vyzpovídat -
však nejdřív zahřešit.
Zklamaný dělník z noční směny či marnotratník, hráč - na ňadrech noci odkojený
pohled má duhy zář.
Doma však – klením rozevlátá, zlostí až bledá je,
čeká na něj, jak na Sokrata,
ta jeho fúrie!
1913, 1937
Varianta SS2: připojená jako
předposlední sloka
Sobotním ránem, podroušený,
sotva se daří stát.
Veselou bídou provázený,
motá se kolem vrat. |