Zítra ráno
zítra ráno asi brzy vstanu
a zaprodám svou šedou duši Ďáblu
- sepranou košili si jen pod postelí najdu
a v tom mlhavém ranním chladnu
do sámošky vedle domu vyrazím
nakoupit tam pár rohlíků a kávu
a k tomu ňáký sladký do košíku přibalit
pak rychle zpátky v tom mlhavém ránu
- dřív než ze zastávky dojde
nechci totiž hosta urazit!
až usrknem si spolu šálek levné kávy
až čas se kolem v bytě temně zpomalí
řeknu mu co na srdci mám
já povím co mně pálí
on bezesporu si s tím lehce poradí!
však za ty nesčíselné roky
už jinší jistě si ho na snídani zvali
a jistě mu i mnohé věci povídali…
on moudrý je a bradku svou si zlehka pohladí
pak – doufám – svoje řešení mi tiše prozradí
jak na Markétu vyzrát?
a jak dluhy zaplatit?
jak v basicu se ještě lépe vyznat?
jak prachy dobře utratit?
jak lépe žít?
však on to kšeftař žádný není
byrokracie prý ho nikdy nezlákala
prý staré zvyky svoje už jen těžko asi změní
- tak tady pane krví na papír
jen jeden podpis prosím - víc nic třeba není
až pozítří ráno zase brzy vstanu
vše se dokonale navždy samo otočí!
já už nebudu si více drásat hlavu
Ďábel se přec pevným slovem zaručil!
- jen pevně doufám
že peklem přeci všechno neskončí…
|