Tváře
jsou tváře takové co zapomeneš
jsou lidé tací co ve stínech jdou
mihnou se kolem a víc si nevzpomeneš
ulice šumné pryč je unesou
jsou tváře takové co osloví tě
otisky stop ti v duši nechají
ať v dobrém či ve zlém vzpomenutí
tvé myšlenky k nim občas těkají
pak tváře blízkých existují
lidí co s tebou osud sved
pro ně ty umíš zrychlit tep
ti kráčí s tebou cestou tvojí
pak je tu ještě jedna tvář
ze svitu jejích očí žiješ
a její hlas je hudba tvá
s ní z kalichu lásky víno piješ
ta tvář víc veršů zaslouží si
vždyť s tebou míří k zítřkům vstříc
ať radost nebo chmury nesou
s ní po boku bát se nemusíš
jsou na světě tváře co zapomněl jsi
jsou také tváře jež oslovily tě
a tváře co do srdce jako do kamene
z železa klíny navždy máš vyryté
|