Sen poslední
pod tíhou země a kamení
kosti se smrskly k sobě
ó jaké ticho jest v hrobě!
umrlci všichni jsou znavení
spím a spím…
a pryč je splín a bolestí klín
hrotem už nenajde srdce
i mozek zmizel s ním
a červy už hlad odehnal
však i když tu byli tak jsem spal!
to ticho bych už nikdy neprodal
ani za všech slastí drobné
tak říkám si…
nač životem ses hnal?
když zde se ten klid nalézal
nač starostmi sis hlavu dral?
proč nešels cestou rovně?
tak sním a sním…
víc se už nevzbudím
zem chladná je jak stín
a život neřeším
jo! je mi tady dobře!
|