Obraz
v zrcadle vidím svůj šedivý obraz
potutelně šklebí se důvěrně známý
nový den přišel a já čekám podraz
smůla vždy kráčela společně s námi
šibalsky mrká a kývá svou hlavou
jakoby věděl co přinese řeka
jako by viděl ty strasti co plavou
jakoby tušil co mne dnes čeká
zavřel jsem do skříně ten protivný obraz
skučel tam vztekle když klíč chrastil v zámku
potom se chechtal a zběsile mrkal
to déšť padl mi do očí v tom pošmourném ránu
s mizerným pocitem kráčím si ulicí
doma jen svršky visí si ve skříni
ten smolný obraz mám připláclý na líci
a zase se chechtá a zas na svět mrká
a špinavá řeka stéká si ulicí
pitomé ráno!
|