Samota
již dlouho je tomu co přestal jsem hledat
již našel jsem dívku co v oku jiskru má
a v podzimním hávu v kaštanů aleji
chodívám s ní sluncem
ruka v ruku semknutá
šál z rudého listí upletla mi
má červená ouška vítr cuchá jí vlásky
zoubky jak perly sněhobílé má
já šeptám jí něžná slůvka lásky
tam v šumění listí na zemi povadlém
tam jako nikdy šťasten bývám s ní
nic nevadí že teplo léta vítr rozfoukal již
že čím dál tím rychleji se připozdí
když koruny stromů holé čechrá vichr
když temná noc kraj kolem nás oblouzní
my sami jdeme spolu zvadlým listím
já a ona
dva v sobě ztracení
již dávno je tomu co hledat jsem přestal
již dlouho hořím jen láskou k ní
ač mnozí mi radí ať procitnu ze sna
já jen ji vroucně miluji
již navždy chci spočinout v bílých těch paží objetí
již navždy chci zřít obraz svůj v očích těch
již navždy se ztratit ve vroucích polibcích
v polibcích horkých že berou dech
nic nevadí že stíny zakrývají slunce mého jas
nic nevadí že tma zlá za mnou krade se potají
jen když je tu se mnou má víla kouzelná
nic nevadí že Samota jí říkají
|