Střípky srdcí
v bolestech všelijakých já potácel se nocí
a zmatek v hlavě na divoké struny hrál
já myslel si že tohle zvládnu hravě
však osud se mnou tvrdě zametal
mé srdce puklo v jednu těžkou chvíli
ve kterou to ty moc moc dobře víš!
a tisíc střepů spadlých na podlaze
ty už k sobě nikdy neslepíš!
a můžu hledat přec všechny nenajdu je
já budu rád jen za zbylých hrstí pár
pak je týdny roky pracně skládat k sobě
kéž bych se s tebou nikdy nesetkal!
co nakonec nám z toho srdce zbude
když vždycky něco ze střípků poztrácíš?
když vždycky na tom světě někdo bude
kdo zlatem hříchy nikdy nesplácí
jsou malé lesklé tyhle střípky srdcí
a mnoho už jich sebral věčný čas
zbyly tu po nich jenom kruté rány v nás
a těmi na svět bolest tupá pílí
|