Moria
ach plály ohně v síních skvělých
pod sloupy stromů kypěl hodokvas
tam v hlubinách vždy jinak plynul čas
a družní lidé svoje písně pěli
tam stříbrem zlatem žíly přetékaly
a ocelové zvony v dálky bily zvěst
že železná jest trpasličí pěst
ať temná moc si jak chce znovu sílí
a i když přišly hordy kruté mocné
zlý nepřítel se jako divý bil
a krvavý šarlat odlesk Kheled-zâram skryl
přesto mocné brány říši uhájily
tak věky vpřed si pluly
síní těch jak by se nikdy nedotk čas
vždy nové jaro do hor přišlo zas
a lidé družní stále v síních žili
však z východu vichr ukrutný
pařát zla zavál do hor přímo k nim
pak skály před mocnou Khazad-dûm
skryl navždy smrti smutný stín
tak zhasla světla v sálech zlatých
nikdy víc harf tóny v síních nezazněly
prach usadil se mezi práchnivými těly
a sekery i meče tiše zrezavěly
zlý duch v jámě ohně usídlil se
už nikdy radost do hor nevstoupila
zle do dálek kraj chmurný proslavil se
i hvězda zhasla co nad tím městem bděla
tak zašla mocná sláva toho města
z Mlžných hor se ztratil statný lid
však píseň teskná dál se jinde pěla
a naděje – ta nepřestala žít!
strach ze srdcí zmizel i bolest dávno odezněla
a myšlenka troufalá v myslích začla rýt -
že dokud křivda zůstane nepomstěna
tak nenalezne klidu velký trpasličí lid |