V kresleném vtipu
při čekání
se z pána stane sněhulák
s kytičkou v ruce.
Pod Měsícem a hodinami
nedočkal se své milé.
Však
(dík Autorově fantazii)
z pointy kdybych vzor si vzal,
udělal bych to také tak.
A byl bych vzorný sněhulák,
úměrně naší perspektivě
zmenšoval bych se všelijak,
až bych se vešel pod piják.
Pak těšil bych se tesknosnivě
na tvoje dlaně,
až mě zvednou
a postaví před kalendář
na místo mezi vázičkou a reprobednou,
odkud bych denně aspoň jednou
zahlédl tvoji tvář.
A trochu bych se přitom bál
že přehlédneš mě.
Co trochu!!!
Při představě té bych přímo tál
a protože bych nebyl z ledu,
svůj konec předpovědět nedovedu.
Leč
i to by stálo za naději,
že někdy při velikém splínu
mě zvedneš jemně z desky stolu
a pochováš mě na svém klínu.
|