Učili mě u počítače
jako základní prstoklad,
že virtuální svět lze snadno
klávesou vymazat.
Zkoušel jsem bezúspěšně
Escape, Delete, Enter
a mnohé další variace,
i zaručená kombinace
ALT, CTRL + DEL
mé virtualitě je
jenom pro prdel.
Ten svět, byť nehmotný,
jakmile zapnu,
pustím do něj energii,
se vždy zas objeví .
Nezajímá ho, kde žiji,
obrazem ženské siluety,
jež na hladině Lužnice
vytáčí váhy, piruety,
mi nabízí tvé oči
a tvůj klín.
Jedno, zda právě spím či bdím,.
neposlouchá mě,
naopak, zcela protikladně,
jak víc ho deptám,
víc mu rozumím.
Co dělat?
Softwarově ho vypnout neumím.
A i můj hardware už je skoro dně.
|