V mém malém světě
tři sopky mám,
pravidelně je
preventivně
s východem Slunce
vymetám.
Nevadí mi tak ani pavučiny,
prach, špína a eroze,
jako se bojím
následků
případné exploze,
která by asi, kdyby silná byla,
otřásla mou malou planetou
a možná ji i
zahubila.
Proto přes den chodím sám
a každé ráno
z vulkánů vymetám
představy, city, sny a přání
touhy a vzpomínky,
které už na mě probleskují
modrými plamínky.
Mám za to, že je na místě
určitá razance
při likvidaci
mých vulkanických emotivních náloží
z hlediska jejich brizance.
Proto když někdy jiskra
při západu
odněkud spadne do kráteru,
na pusté skále nebo ledu
nemá co zapálit, na mou věru.
A když přec způsobí
nějaké doutnání,
má pravidelná profylaxe
mě, doufám, ochrání.
V mém malém světě
tři sopky mám
bez otřesů a bez erupcí
nespím
a přežívám...
|