|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Pár metrů od tebe,
to zase tolik není,
jindy to měříme
stovkami kilometrů.
Ucítím smutek, touhu,
rozechvění.
A jako jindy
si mohu postesknout
jen nádražnímu větru.
Světelný rok
a nebo pět pídí,
co na tom sejde,
když tě neuvidím.
Ty stojíš u svého,
já jedu za jinou.
Zranění tím svým únikem,
nestali jsme se množinou,
jen občas
jejím průnikem.
Ten proniká
mnou pronikavě.
Až mě ta bolest zaráží…
A vítr dál si
mými stesky
vytírá nádraží….
|
|
|