Prosím proto každého, kdo dosud nevěděl, že Puškin byl bezvěrec a nemrava, a koho by se naprosté znesvěcení tohoto tématu mohlo jakkoli dotknout,

NEČTĚTE TO!!!

  Nejvyšší bůh pak přiznal otcovství,

alespoň tak se to přesně traduje,

Gabriel (což osud k závidění je)

ji tajně velmi často navštíví;

Josef je jako dříve spokojen,

nežije v hříchu, odříká se žen,

Krista miluje jak syna svého,

za což bůh štědře odměňuje jeho.

 

  Amen, amen! Čím příběh zakončit mám?

Ostatní příběhy teď zapomínám,

tebe opěvuji Gabrieli,

svoje struny tobě posvěcuji,

snaživě o spásu tě prosím nyní.

Pro modlitbu svou žádám vyslyšení!

Kacířsky jsem si lásky užíval,

bohyním mladým kořil jsem se lehce,

ať jako démon, záletník i zrádce…

Ach, jak bych o tvé rozhřešení stál!

Rozhodl jsem se pevně pro nápravu,

jak by ne, vždyť Elenu jsem spatřil,

v něžnosti s Marií by mohla věru

soupeřit směle, jenom jí teď patřím.

Vyslyš mne, prosím, očaruj má slova,

poraď mi, kterak milovaným být,

ať v jejím srdci láska zaplápolá,

jinak se k ďáblu půjdu pomodlit!

Však jak čas běží, brzy šedinami

má hlava tiše stříbrem zazáří,

pro vážný sňatek, s ženou, jež mě mámí,

já dobrovolně půjdu k oltáři.

Josefův věrný utěšiteli!

Modlím se a na kolena padám.

Chráníš ty, kdo parohy kdy měli,

proto tě teď poníženě žádám:

dej, ať jsem nedůvtipně trpělivý,

prosím tě, sešli na mne zas a zas,

pokojné sny, vztah k ženě důvěřivý,

v rodině klid, mír sousedův, i náš.