Když zavřu oči,

vidím v hloubi mozku

jak obtisknuty

do teplého vosku

tvou tvář, tvé ruce

a tvé krásné tělo.

Skládá se z nich

mé leporelo,

prostor ani čas.

a představy mé provokují,

ba vytáčejí na doraz.

že zvednu víčka,

smějí se:

příliš chabá obezlička...

…jen oči otevřu,

stejně je kolem

spatřím zas!