Najít tak pramen živé vody!
Po čtyřech bral bych k tobě schody
a ječel jako siréna,
až by se lekla migréna
a nechala tě ležet v klidu.
Vím, čekáš, kdy s tím lékem přijdu,
vždyť ho mám stále na dosah,
jen zdolat soucit, zahnat strach…
…jenže jak běžím po schodišti,
medicína mi ze žil prýští,
z jizev a trhlin po mé ženě,
k níž přikován jsem každodenně,
jak k svému šutru Sisyfos.
Ač za tebou bych běžel bos
po střepech, štěrku, žhavém koksu,
dřepím jak balík v P.O. Boxu
ty umíráš, mě balvan táhne dolů,
a dřív než kus kry v alkoholu
rozplývá se tvá záchrana,
můj sen, má fata morgana
na horizontu,
po dvanácté šest,
a mezi prsty unikáš,
čím víc chci zatnout
pěst.