Černošský jazzman dráždí basu
a Laco Deczi trumpetě
svěřuje všechnu jemnou krásu,
co jen jí vidí na světě.
Ach, mít ten jeho dravý nátisk
a černochovu rytmiku!
Řek bych své básni:
kašli na tisk,
verš, gramatiku, techniku
a zpívej!
Zpívej o všem, co tě bolí,
nejen zde, pod tím pódiem,
vypusť ven smutky, jedy, alkoholy,
vícekrát přece nežijem
a rozmáchni se k super sólu,
leť za svým snem
a buďte spolu
nerozlučně a navždy spjatí,
jak dvě paličky u bicích,
dva trylky trubky rozevlátí
v kadencích žití
kolem dunících.
|