Stále rázně procházela mezi chodbou s býčí krví. Kruhy, půlměsíce, buňky, spirálky, květy, diamanty…vše ve zlatě. -Určitě je to býčí krví, působí to tak plně, mužsky, chtivě…býčí-síla, drsnost, plnost-.Kouřový oblouček plynulou vojenskou komnatou….a zase se cítila, jako svině, která se těší až usedne na ten ledový trůn.
Zašlé zlato jí oslepilo.
„ Královno, vítejte“ nadutá obluda v podobě vezíra splácla radostně ruce, když jí spatřila. Celá hala zároveň vstala….písaři, polonahá děvčátka, obojetníci….a vyčnívající černé fleky, padli na kolena.
Stačilo jediné gesto a všichni se vrátili ke svému….naučila se nevnímat skupinky harémníků v zadní části obrovské, dlouhé haly, kde byla ona konečně zase královnou.
„ Vítejte druhý den v Perferpolis“ ozvalo se jí za zády, když konečně dosedla na chladící stolici miliard….reakce? zpražila vezíra nelítostným pohledem. Okamžitě se umlčel a o krok odstoupil od trůnu, kde se natahovala.
„ Vítejte druhý den v Perferopolis“ provokovala podrážděně.
„ Díky, královno“ pokynul hlavou Kaškin. Druhý se hned přidal.
A každý se jí zase všímal….zářila tam v paprscích zlata…. Neodolatelná, zlá, agresivní, královská. – Tak horká- skousl rty Kaškin. -Je tak divoká-před učitelovými očima. – A zase stejně falešná-…jako by ten dopis se vůbec nestal- hořce Kassandra.
„ Královno…“ začal učitel, jako by chtěl ohlušit to její provokativní chování, kdy se naparovala na trůnu z roztaženýma nohama, její ruce jako tlapy zapřené na madlech a našpulené rty s boláky. Přece jen v Kanananeji takové chování ženy neměly.
„ Koho si to přivedl Kaškine?“ hadí pohyb.
„ Promiňte, to jest Versit, učitel. Zná spoustu věcí o mém lidu..vyzná se v územních smlouvách, správné chování…“ přerušila „ Tolik prvků v jednom člověku…úctyhodné“ nakysle sledovala Versitovi reakce. Byly nulové, ten muž o něco starší než Kaškin, s kratšími vlasy, plnovousem a spálenými líci, vypadal seschle, snad strhaně.
„ Přehání královno“ zazněl sametový hlas učitele.
„ Líbí se ti moje šaty“ proťala ho očima.
„ Ano k vám vhodné, úzké, dominantní, měli by být krásné, ale jaké šaty by jste nezastínila, královno“ udělal poklonklující gesto hlavou.
Tak strašně si teď uvědomila váhu, jak je šťastná, že právě ona si omotala kolem prstu největšího muže východu. –Ten učitel umí, ale lhát. Jak se tě musí Juditho bát, jak ti podlézají, podlí Kananejci-. Versitovi došlo, že přímá cesta k splnění úkolu právě přes ní, však vůbec té ikoně na trůnu nerozuměl, nechápal reakce, to jak vystupuje a že vůbec ona může vládnout celé širé Perferie.
„ Toho lháře, jsi Kaškine drž“ pokývla.
„ No dovolte“ ceknul pobouřeně Versit. Královna podrážděně sykla a mávla rukou, což učitele okamžitě umlčelo bez jejího hadího pohledu.
„Drazí Kanananejci, víte, dnes mi přišel dopis od krále. Jeho vojenská korespondence“ pomalu vstala s teatrálně pokřiveným úsměvem a jako dravá šelma procházela po vyvýšeném stupínku s trůnem.
„ Nedokážete si představit, jak oni se tam trápí, neuvěřitelní chudáci, kteří padají na kolena a prosí, aby se mohli stát součástí Perferie..jak těžký úkol naši muži plní…A my stále nemáme dost….stále chceme víc, jsme už přežráni tím zlatem…jsme ho tak plni….a ještě drancujeme Nisnive. Skvostná města se nám odevzdávají, jen si představte nádheru Nisnive, lesk pálených nazelenalých cihel s bájnými zvířaty, zlaté věže s rubíny a průzračné vody zdravých řek“ sama se pro sebe zasmála radostí, která se v ní rozplynula…taková nemohla být, potlačila veškeré cítění a pokračovala. „ A my v životě ty města neuvidíme, jsou příliš daleko, pouze náš drahocenný král Leodos si musí hrát na hrdiny, na vojevůdce, na nějaká pomstychtivá prasata a radši je vypálí…a co víc, naše zlato strká do chřtánu Asrencům, těm co nám nic nedají….pouze Leodosovi nabarví kus mapy…..však přece mi žijeme bez krále, copak si ho nezasloužíme……asi né……poté se pouze diví, že přišla taková smůla, jak může být……Všechno mu padá do klína, území bohatství, a s ní mor….je to nezanedbatelné…přeci..Naši krvelačnou armádu profesionálních vojáku zasáhl mor“ bez jakýkoliv emocí…jen po sál několik dívek zvolalo hlasitě zalknutím ty tři písmena. „ Ano morová rána, postihla hlavně mladé muže, lučištníky….“ Rozlil je si po tváři chladný úsměv a pohlédla do očí Kaškina….vytrhl jí, hlasitý vzlyk a rána dveřmi….pouze dívka v bílých šatech vytušila smrt svého drahého….
„ To jste královno nemusela“ sklesle vezír.
„ Radši hlídej žezlo a schovej se do stínu trůnu“ prskala.Chvíli jen těkala v tváříš, vzdálených služebných…hledala v nich emoce, které cítili…byli daleko…vždyť oni byli pouze lidé….nač v nich číst?
Specificky se usadila….těžce, jako do peřin.
„ Královno neměli bychom sdělit naše plány“ roztrhl trapné ticho učitel.
„ Neměli bychom“ tiše ho napomenul Kaškin.
„ Snad nějaká tajemství, cizinci“ luskla prsty.
„ Né, královno“ bylo mu tak hloupé před ní stát, ramena mu padaly do předu….
„I ty mi budeš lhát?“
„ Pokud to bude potřeba tak ano“ sebejistě se napřímil.
„ Ach ano vojáček, podrazit co se dá….“ Přerušil jí : „ Dostat co se dá“ znělo to nepřirozeně agresivně až jí přejel mráz po zádech. „ Co po mě Kaškine chceš?“ najednou si uvědomila, jak v tu chvíli pro ní nic neexistovalo, jen on Kaškin…jako by nebyla žádná síň, žádné Perferpolis, pouze on…..a slova…
Versitovi začala být ta situace krajně nepříjemná….odvážně nahodil: „ K tomu plánu“ v podstatě troufale ke královně královen, ale jako by jí snad probral. Odtrhla se od ledových očí : "ano správně, váš plán“, jen pořád měla na zádech husí kůži…..- Kaškin, arogantní tupec…voní z něho krev, střelný prach, helmice, shotgun, oběti a vítězství, černý….smrtonoš, tenkrát mi o něm vyprávěl Leodos….on a ty jeho hvězdy sn…-.
„ Kananejci však netuším jestli královnina přítomnost bude něčím nápomocná“ vstoupil do toho vezír. Královna jako opařená přikývla. „ Naše výsost může v podstatě sama vládnout, ale důležitý je v čemkoliv králův souhlas. To je povinnost Kananejci“ popošel trochu do předu a napřímil žezlo….bylo jasně patrné, kdo má právo mluvit v Perferpolis…žezlo, symbol moci..už jen kolik zlatých krychlí na něj padlo….a malované granátové okvětí a tetovací vzory.
„ Lépe bych to neřekla“ usmála se na úředníky. Pokynul hlavou….a ti dva zase nechápali, jak si to ona dovoluje. Nadává a uráží a poté stačí jediná věta a falešný úsměv.
„ Jak říkám, můžeme vás vyslechnout, však jedině král Leodos může rozhodnout o řešení. Jedině sečkat Kananajci je řešení pro vás, ale to může být týdny, měsíce….“ Uvědomil si, že dál by neměl mluvit.
„ Ano, to je pochopitelné……“ nevnímala, co říkal Versit. Juditha se ztratila v podivném váčku souvislostí, výmyslů….Kaškin přehlížel tomu, jak mizí realitě…
Před očima se rýsovali tvary, rysy, kouře, geometrická nesprávnost…-Hadonoš-zvláštní konjunkce…nosí smrt? Bitevní pole, měsíc, kanibalismus, sama, mor, mor, MOR….malá opiová reakce?...krev přeci není zelaná-…… „ Né“ vykřikla tak strašně zoufale před obrazem, který spatřila….
|