Koupil jsem svíčku,
takový ten kalíšek,
co ho dáváme na hroby těm,
co jsme je měli rádi.

Na účet mi u pokladny napsali:

ILUMINAČNÍ SVĚTLO

Jednou pršelo
a moje duše byla stejně černá jako ty mraky nade mnou.
Tak jsem to světlo zapálil;
A možná jsem to tušil
A možná jsem to věděl,
že s ním hoří a rozpouští se i moje duše
tak jak ten vosk, co roztál, nemůže z plamenů uniknout.

A tak si hraju s ohněm,
chtíc z něho duši vytáhnout
a bojím se, bojím, že shořím.
Bojím se plamenů
a bojím se vody,
bojím se života
a bojím se smrti.
Tvá láska mne ničí,
tvá láska mi dává směr.
Chtěl jsem být víc než jen pouhé nic,
už nechci jak ty láhve co nejsou vratný
koukat z popelnic.

Tak šel jsem mezi slepé,
tam jsem si oko vydloubnul.
Teď s páskou přes oko jsem jednooký král.
Mám trůn a mám žezlo,
na jeho konci však hoří
iluminační světlo.

Bez oka a bez iluzí já na útěk se dal.
A čím déle jsem běžel,
tím menší ten plamen byl
a když už nebyl vidět, byla tma.
V té tmě jsem zabloudil.

Přišel ke mně člověk, z té tmy se vynořil,
v ruce držel to moje iluminační světlo;
Chceš - já ti posvítím.
Kdo jsi, ptal jsem se
a on mi řekl: Bůh.
Vezmi si svůj kalíšek,
je v něm už jen na dně vosku,
nevíš, jak dlouho vydrží.

Já ho nechci, nechej si ho.
Bůh se usmál;
Je tvůj, ať chceš ho nebo ne.
Položil ho doprostřed cesty
a do tmy odešel.

Nemohu-li uzavřít smlouvu s Bohem,
pak uzavřu ji s Ďáblem;
Hej Ďáble, chceš mou duši,
přijď a i se světlem tím si ji vem,
já se nebráním.

Hraješ vysokou hru,
tak i já ji s tebou budu hrát.
To řekl Ďábel, když ke mně přistoupil.
To řekl, když přede mne stokorunu položil.

Vyndám ti duši z toho světla,
když dokážeš tu stokorunu utratit.
Z každého nákupu ti musí aspoň půlka zbýt,
než zůstane ti koruna poslední,
za tu ti prodám tvoji duši.
Jen jednou se zmýlíš,
tvá duše ve svíci uhoří,
tvé tělo vezme prach.

Řekl jsem: Souhlasím,
stejně už nemám jiné volby.

S kým tedy obchodovat smím?
Je to má a tvoje hra
Obchodovat budeš se mnou tedy.

Dobře, co mi nabízíš?

Mám tady osm duší - devátá je tvá.
Kolik jich koupíš, kolik zachráníš?

Kolik mi za tu první nabízíš?
Já dám ti padesát.
Co druhá? - Dvacet pět mi dáš?
Dal jsem, dal jsem rád.
Třetí mne stála dvanáct, čtvrtá šet,
za pátou tři jsem nabídnul,
za šestou chtěl dvě,
na sedmou koruna mi zbyla.

Tak korunu teď v dlani mám
a za svou duši nabízím.

Máš mít svou duši,
však co stou osmou duší, co dělat mám,
tvá duše je až devátá;
můžeš tu osmou duši za korunu mít
a nebo nechat ji v pekle udusit.

Za co bych si koupil duši svou?
Ďábel ramena jen pokrčil
a řekl: Nekoupíš.

Máš pravdu Ďáble - ta koruna je za mou duši mnoho,
nemá žádnou cenu.
Prodej mi osmou duši.

A tak se taky stalo,
vzal Ďábel do rukou můj kalíšek,
moje iluminační světlo,
sfoukl plamen a řekl:
Až vychládne ten zbytek vosku,
můžeš si z něho duši vyjmout,
bude-li ti k čemu.

Tu duši jsem tam nechal
a každý den ji spolu s iluminačním světlem tím,
na osmém hrobě rozsvěcím.