V paměti mobilu
šťourám se zoufale,
někde tam musím mít jednu tvou fotku,
jak šťastná v kuchyni
chystáš nám chlebíčky,
já zatím nalévám do sklenek vodku.
Něco jsme slavili,
jeden ze záběrů,
vteřina z tisíce animací,
v nichž se mi úsměv tvůj,
než v noci zaberu,
znovu a znovu
pod víčka vrací.
Jenomže projekci
myšlenek v displeji
příroda poněkud opomněla,
když se chci umrtvit
či ožít nadějí
pohledem na tvou tvář
a křivku těla,
musím se spolehnout
na křídel rozpětí fantazie
a nebo prošmejdit
každý kout paměti
u Nokie! |